Grafik, typograf a průmyslový designér Ladislav Sutnar již těsně po druhé světové válce naznačil možnosti přechodu od užitého designu k volné umělecké tvorbě. Jeho tehdejší výtvarná díla jsou plná ostrých barev, přímých linií, konstruovaných křivek. Motivy, které tak zachycuje, jsou zejména průmyslové krajiny, vodojemy, stožáry; zkrátka obraz moderní civilizace. Tyto čím dál více abstrahované objekty se později začínají proměňovat ve figurální kompozice. V padesátých a šedesátých letech se jeho obrazy zaměřují na ženský idol, což bylo plně v souladu s americkou kulturní scénou tohoto období. Ženský akt se stává hlavním motivem jeho pláten a je většinou tvořen homogenními barevnými plochami a přesně definovanými křivkami. „Venuše“, jak Sutnar tyto pop-artové obrazy pojmenoval, se staly důležitou částí jeho výtvarné tvorby.
Ladislav Sutnar entered the public domain as a designer, however, after WWII his creative output becomes more and more interspersed with art. His early works are dominated by contrasting colours and bold geometrical lines. Most of his paintings depict modern, often industrial landscapes populated by buildings, factories, water towers and radio masts which get increasingly abstract as time goes by. Then comes a shift toward figurative compositions which eventually leads him – in the 1950s and 1960s – to the subject of the female nude. This move was very much in line with contemporary developments on the US art scene. Sutnar paints his nudes in the form of curvatious outlines formed by contrasting planes of bold colours. The Venuses, as he called these almost pop-arty paintings, became an important part of his creative legacy.